Ano, ano, naši milí, i letos bylo označkováno další teritorium, již čtvrté.
Po slovutné hoře Říp, majestátném Svatém Jánu a romantické Skalce byl dobyt poněkud moderní cíl – plechový rotační paraboloid Cukrák, nonšalantně zahalený v mlze. Tuto moderní stavbu z roku 1961 jsme však jaksepatří vyvážili historickou atmosférou hradu Kazín, ze kterého zbyl jen krásný výhled na Berounku. Ale přízraky lapků lze v těchto místech stále tušit- v Údolí hvězd se to jimi jen hemží. Ještě že nás bylo přes padesát malých a velkých hrdinů, tři psi a nemluvně.
Zážitkem v mnohém zastiňujícím „cukrový vrch“ bylo však jistojistě další údolí – Údolí Nazaretu, údolí se strmými stěnami, do ktrého se zařezává klikatící se potůček, který nesčetněkrát přeskočíte! Další odměnou je vám drásání kolmo na vrtevnice vstříc další vyhlídce tentokráte na řeku Vltavu.
Hospůdka v Jílovišti přátelsky vítá naše červené tváře, v nohách 11 km, vychutnáváme si zaslouženou krmi, mlsáme dort desetiletého Šimona a jsme vyznamenáni pamětním diplomem. Co víc si přát, přes varování hydrometeorologického úřadu před ledovým deštěm se v našich srdcích tetelí hřejivý pocit společného zážitku šakalí smečky.
Trasér: Starej Šakal
Průvodce historií: Králíček
Foto: Adéla Karbulková
Na všechny fotky se podívejte zde: Vystup_na_Cukrovou_horu
